Středoevropský překladatelský tábor

Z přednášek 1. ročníku překladatelského tábora (2004)

Vojtěch Kučera: Literatura na okraji

Seznam titulů, z nichž některé jsem ve svém "středoevropském povídání" zmínil (tučně jsou zvýrazněny knihy, ze kterých jsem četl ukázky).

Autor	Název	Vydavatel	Město	Rok	Náklad
Beran, Jiří	Snad tu s námi je	MaPa	Brno	2003	?
Bubeníček, Petr	Básně	Sursum	Tišnov	1995	?
Červenka, Jiří	Konec sezony	Opus	Zblov	2002	?
Děžinský, Milan	Černá hodinka	Velarium	České Budějvice	1996	300
Filip, Martin	Jak se stahují žaluzmije	vlastní náklad	Potštejn	1999	?
Fridrich, Radek	Šrakael a jiné bytosti	Oslintané korálky	Bratislava	2001	50
Galdová, Lenka	Torza	soukromý tisk	Brno	1998	50
Hřebíček, Vladislav	Modamátou	Ason klub	Plzeň	2001	150
Charoust, Milan	Zpěvy nevzdělance	Rank Meyer	Ústí nad Labem	1994	?
Chavalka, Jakub	Soví dny	Demi-monde	Roudnice n/L.	1997	?
Jedzok, Darek	Pusto	Avion	Český Těšín	2004	200
Koten, Jiří	Přebohaté hodinky pradědčka Emila	CKK Sv. Vojtěcha	Ústí nad Labem	2001	?
Kovanda, Jaroslav	Osiny	vlastní náklad	Zlín	1996	500
Kropáček, Libor	Továrna	?	?	1995	?
Kůs, Tomáš T.	Příbytek dobytek	Ason klub	Plzeň	2002	150
Libiger, Milan	Jako polystyrén na hladině indie	Psí víno	Zlín	2002	?
Martinek, Libor	Co patří Večernici	Literature & Science	Opava	2001	?
Mědílek, Jiří	Bílé písmo	Maur	Náchod	1996	300
Mědílek, Jiří	Dvanáct básní	Opus	Zblov	2002	?
Motýl, Petr	Černá pěna Ostravice	ECOpress	Frýdek-Místek	1995	450
Motýl, Petr	Vymrští se hned a začne tancovat	MaPa	Brno	2002	?
Przeczek, Wilhelm	Kniha úrody	Olza	Český Těšín	?	?
Rajchman, Pavel	neanone	Theo	Pardubice	2004	700
Rybáková, Viktorie	Dům sněžné sovy	vlastní náklad	Cheb	2001	313
Rybáková, Viktorie	Steskem luny srpek měsíce	Ateliér Galerie 4	Cheb	2002	513
Rybáková, Viktorie	Ironické ozvy zlomeného srdce	vlastní náklad	Cheb	?	313
Řezníček, Tomáš	Ranžír přede mnou	MK Děčín	Děčín	1999	250
Sobek, Pavel	Alasové zpěvy	Sursum	Tišnov	2004	?
Szpuk, Roman	Ker praskot	Velarium	České Budějvice	1997	300
Šedivý, Milan	Po zarostlém chodníčku	CKK Sv. Vojtěcha	Ústí nad Labem	2002	?
Šeltr, Michal	UP, UP, UP	?	?	2002	?
Vyskoč, Lubor	Satelity na drahách	Alfa-Omega	Praha	2000	500
Šťastný, Milan Horný, Martin Zatloukal, Petr W.	Rezavá ryba stvoření	Apeyron	Příbor	2000	?
Charvát, David
Šimon, Petr	Prostřihy	křivule	Plzeň	2004	56
Sojka, Jan
Hasáková, Alena	Tonoucí mimikry	vlastní náklad	Český Těšín	1997	?
Horný, Martin	Na samém konci pláče had	vlastní náklad	Český Těšín	1996	300
Robeš, Hynek	Fragmenty aj.	vlastní náklad	?	?	?
Sedláčková Daniela	Zastav se	vlastní náklad	Praha	1993	?
Sobola, Marek	Tramtarará	vlastní náklad	Brno	2000	?
Soukup, Daniel	Noci / Cesta k perle	proklatá 4ka	Praha	1997	?
Urza, Milan	Uprostřed noci	Es-ma	Brno	2003	?

 

Ukázky

 

Jaroslav Kovanda (*1941)

Do volského oka pěstí

 

Kdysi přišel do naší třídy příslušník

a já s Alenou Nevřalovou a s Božkou Vajsovou

myslím že i Jarka Čermáková s námi byla

jsme šli svědčit do Komenského školy

kde byla v padesátých letech vyšetřovna SNB

Jakéhosi chlápka nám ukázali

a my jsme popořádku řekli nee

ten že nás v parku neo

btěžoval

Jen hlasitý nářek se do té idyly

odněkud ze sklepa nesl…

Toho si nevšímejte

usmál se příslušník:

Blázna jsme v noci chytili…

Když jsem ten školní příběh

vyprávěl doma u oběda

sedmička pivo na stole poskočilo

a špenát vlítl až do knihovny

jak tatínek praštil

                                do volského oka pěstí

jak boxer Korčák zašermoval rukama

a šel raději na zahrádku klít

Ale potichu! volala za tatínkem maminka

 

Osiny (vlastním nákladem, Zlín 1996)

 

Libor Kropáček (*1970)

Továrna

 

Jako dítě

tě matka vodila

kolem továrny

do mateřské školy.

 

V ranním přítmí jsi

za umaštěnými okny

spatřoval siluety postav,

sklánějících se

nad brusnými kotouči strojů,

které při obrušování skla

vydávaly strašidelné zvuky.

 

Jednou ses zeptal,

kdo tam ty lidi zavřel a proč.

 

Jindy

ti jedna z postav

přes okno zamávala.

Lekl ses tak,

že jste týden museli chodit jinou cestou.

 

Továrna (?, ? 1996)

 

 

Lenka Galdová (1974-1995)

Soukromá apokalypsa

 

dlouho čekám

                a noční hmyzí slétání

                 začalo pokrývat moje ochrnuté tělo
už neslyším
jen hmyzí nožičky
                vytrvale vytrvale
           a nikdo nevejde podivným klepadlem
                                těch mých pootevřených dveří
                                                příliš vyděšený…

Torza (soukromý tisk, Brno 1998)

 

 

Milan Šedivý (*1977)

Frýdecká Panna Maria

 

Olgo

promlouvat směrem k tvému lůžku

je jít stále více po kolenou za sebou

Olgo

ukryla ses pod záclonky

pod nimiž tě už nenajdou

v nichž tě zasejou zastelou

až k dálkám nevracení

až k výškám vyvázání

ty tkaničko úzkosti provlíkaná tísní bot

ty kříděnko smutné průsvitnosti

promykáš se až k hrazdám hvězd

ukryla ses pod záclonkou pod níž tě už nenajdu

zapomenu a zastelu

já s dřevěnou modlitbičkou

kterou si tiše klukovsky a píšťalkově vyřezávám

a které denně vyměňuju vodu

ty volánko volání i hledání

ty bekánko bělovlnobití

zas lovíš v tůni raky stříháš

nítěnky nadějí pleníš pláňky doufání

kam já mezi bagry vrtajících výkopů

kam ty s očima na rozkreslení duhy

s klínem kde se malí klínci už nerozsvítí

života mince nepromění

kam já pak trubač od špinavých skřivanů

kam ty v železné klícce peřin

kam ty poděješ se pod vahou vzdychání

pod vahou nebe prostého sebe

 

Olgo Olgo!

Už se žádná dívčí ústa

nedotknou tvého chřadnoucího těla

 

Jen zvolna a stále rychleji se podvolovat

Olgo! Olinko!

 

Ó Maria Mater Christi!!

 

Po zarostlém chodníčku (CKK Sv. Vojtěcha, Ústí nad Labem 2002)

 

- - -

 

Petr Motýl (*1964)

Radhošť

 

čistá secese s šedým brizolitem

vejdeš na pivo

zrcadla židle každý detail

ale to není Praha

ve Frýdku se na secesi sere

stejně jako na baroko nebo gotiku

po šestnáctce na válcovnách

po sobotě na Staříču

po noční v Paskově

s jazykem na bradě s kamením v nohách

a nevíš kdy koho zasype

vejdeš na pivo

na secesi sereš

 

Černá pěna Ostravice (ECOpress, Frýdek-Místek 1995)

 

Petr Motýl (*1964)

Na hřišti

 

s odkvétajícím sluncem na hřišti u řeky

v začínajícím podzimu

kdy na městečko padá prach

z loktů všech nesplněných nadějí

a snů léta vyhořelého v dlouhých alejích vlnících se v polích

z šedavých holubích křídel zmarněného času

ještě pořád se zrcadlících v lesknoucích se kapkách pod splavem

a v tmavém hřebenu lesů nad opuštěnou vápenkou

 

na hřišti u řeky

s pivem a krabičkou startek jako na konci světa

míč se naposledy zatřepotá v záclonách branky

správce pozhasíná v šatnách a otočí klíčem v zámku

převrhne poslední fernet a ztratí se v šeru

které jako vata líčidlo

pohlcuje prořídlé větve topolů a olší na březích

a pak už tma a noc šátrá a dohmatává prsty

v přízraky obrací stíny ve střechách

a škube v játrech lásky a pak už neuhne

neprostupná a vyhlazená v dokonalý tvar

 

Vymrští se hned a začne tancovat (MaPa, Brno 2002)

 

 

Jiří Mědílek (*1954)

Cesta

 

Obklopují nás

bílé věci.

Jejich jména –

některá slova –

nemohou zapomenout.

Za oknem,

vedle kvetoucí třešně,

ti něco velikého

zastoupilo cestu.

To, že se chvěješ,

ještě nic neznamená.

Prostě tu nejsou dveře.

Není tu stůl,

i když je bílý.

Chybí ti stopy.

 

Bílé písmo (Maur, Náchod 1996)

 

Jiří Mědílek (*1954)

22. března

 

Ráno nachumelilo.

Pak slunce změnilo kraj.

Lehce tvořilo tvary.

Krajina – země

s plochami polí,

z nichž některá

držela sníh,

jinam se vrátila zem.

Musí být slyšet pták,

má-li být prostor plný.

 

Dvanáct básní (Opus, Zblov 2002)

 

Janusz Klimsza (*1961)

Anděl a umění provazochodce

 

Anděl Francek Kolondra šněruje do Radvanic domu

ožraly jak štolverk.

Tři chlapy na šachtě zasypalo v hospodě bylo na prasknuti.

Tři anděle v koutku obraceli rumy

kajste byli kokoti haviři na nich řvali.

Včil Sykoruv most před nim lehnul jako smrtka

litinove oblouky z monstroznimi nyty

vřešti poj

jak sireny – poj

rybim žebrym poj.

Anděl chyta balanc, mostu do kurev spila

Ty kurwo vola jak spadnym tak uwidzisz.

Anděl křivě vzletne, nahoře oblouku sedi

hvězdy sviti zima je.

Francek na zimu řve že je piča.

Dole Aninka Kniezek dělnica z jatek stoji

Francku co tam robisz vola.

Francek třepe se zimu jak chore zviře zvraci

divka před sprškou chlastu krok či dva ustupuje.

Francku zlyź na dól to ci puse dóm.

Anděl ze zimy skuči, zvratky křidlem utira

Aninku Kniezek pravda libat by velmi chtěl.

Nimogym zlyźć Anulko boch se posrol vola.

Aha vola Aninka tak przidź za mnom jutro.

Šichtova tramvaj se kodrca mostem

jak boži stromek cinka.

V mlze nad ni anděl spi.

Z rukopisů, In: Weles 15,6 (Brno, 2002); str. 2

 

Poezie z Welesu

 

Vít Slíva (*1951)

 

ŠTĚDRÝ DEN VE VLAKU

Vojtěchu Kučerovi

 

Krom bíločerných sněhů-stromů

má už krajina

jenom okr trav.

Na Vánoce jedu domů.

Duch si vzpomíná,

jak byl kdysi zdráv.

 

Venku slunko hryže jmelí,

lojná sýkora

ozobává knot.

Svatopostně nechumelí.

Soumrak krákorá

z havranů jak z not.

 

Bezcílná a sáhodlouhá

bývá zimní noc

staré koroptve.

Vlakovlace skřípe touha

nemít toho moc,

co je jenom tvé.

 

ZLODĚJSKÁ

Marii

 

Zlodějská noc. — Měsíc tajně ořezává

jabloně.

Mráz píchá, jak když se našívá kobylí hlava

na koně.

 

Pod ledem se valí horká krev

z boku padlého horského jelena.

Pytlácká tma má kručení střev,

vyžírá mour, kamnům z kolena.

 

Hromnička za oknem neslyšně tepe,

plamenem křídla můr mne:

to láskou já drancuju tebe

a ty láskou drancuješ mne.

 

ZPĚV KOZLŮ

 

Bije podzim, těžkými jablky o ze-e-em.

Teď — slyšíš?… teď… a te-e-eď.

Jako šutry pod pohřebním voze-e-em

hrkají srdce svou odpově-e-eď:

 

Více než vítr sad za pačesy

popadá nás, kozly, za rohy láska.

Klečíme na předních, v očích dva běsy,

a řetěz u uší třaská.

 

Bradou nám trhá kozlí zpě-e-ev,

v šourku se varlata vrtí.

Slyšíme při tom píseň svých stře-e-ev,

o tom, jak smrdíme smrtí.

 

Bože, ó Bože, ó Bože-e-e!

Dej ulehnout v listí s podzime-em.

O šutr nabrus své milostné nože

a vem si nás k sobě, ve-e-e-em!

 

Ze sbírky Bubnování na sudy (Weles, Vendryně / Brno 2002)

 

Petr Španger (*1966)

 

Vodní mlýnky

 

Kluci dají vodní mlýnky

mezi dva placáky

uprostřed

koryta vyschlé řeky.

 

Slunce žhne.

 

Když se opřou o stíny

pod mostkem tratě,

přemýšlí o bouřkách...

 

Vagóny zaduní

jak šlápoty v blátě.

 

Na zastávce

 

Zase jsme se pohádali;

smrtelně!

 

Vždyť nám to ujelo...

 

Vesele nám mávají

holohlaví lidé

na balkónech

nové nemocnice.

 

Říjen

 

Táta s klukem

drží na vlasci

draka, křehkou hvězdici

ze špejlí a papíru,

s krepovým ocasem,

a dívají se,

jak ten zázrak,

slepený s takovou něhou,

veškerou svou lásku

předává zlověstným oblakům.

Oba stojí po pás

v ostrých žlutých travinách,

daleko za svou rodnou vsí.

Když vítr zeslábne,

utíká kluk

přes meze do polí,

na rukách i na nohách má

krvavé šrámy od krutých

trnkových trnů,

běží a běží,

přestože dráček

už navždy ztratil výšku.

 

Ze dna

 

V nejudušenější hlubině,

v marastu žlutého jílu,

u dna lesního jezera

se rodí

a nadouvá plynem

měchýř plný něčeho nového,

lehkého.

Až probublá k hladině,

pukne.

S úlekem rozletí se do korun

zadumaní ptáci.

 

Ze sbírky Vodní mlýnky (Weles, Vendryně / Brno 2003)