Středoevropský překladatelský tábor

Lexikální příručky a další materiály a zdroje vhodné pro překladatele a jiné

Milan Orálek

 

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (Praha, Academia 1994). – Některá hesla obsahují tautologické nebo poněkud vágní definice; přesto se jedná po Pravidlech českého pravopisu o patrně nejpoužívanější lexikální příručku v ČR. Její nevýhodou je určitá zastaralost. – Existuje také na CD.

Slovník spisovného jazyka českého (Nakladatelství ČSAV, Praha 1960–1971; reedice, Praha, Academia 1989, 8 sv). – Dostupný online: http://ssjc.ujc.cas.cz/

Příruční slovník jazyka českého (Státní nakladatelství / SPN, Praha 1935–1957, 9 sv.) – Dostupný online: http://psjc.ujc.cas.cz/

František Trávníček, Pavel Váša, Slovník jazyka českého (1. vydání 1937, pak další) – dva výše uvedené slovníky jsou opravdu olbřímí a dnes už těžko dostupné. Častěji lze v antikvariátech narazit na tuto publikaci. Některé definice jsou bohužel defektní (tj. naprosto vágní). I tak lze s úspěchem využít zejména při práci se staršími literárními (a jinými) texty.

Slovník současné češtiny (Praha, Lingea 2011) – další lexikon z dílny nakladatelství Lingea. Obsahuje řadu nových slov i články zaměřené na diferenciaci často zaměňovaných termínů (ostřelovač x odstřelovač; patro x podlaží apod.). Velmi potřebný doplněk výše zmíněných starších slovníků. (Existuje také v elektronické podobě.)

Nový akademický slovník cizích slov (Academia, Praha, Academia 2005). – Velmi kvalitní publikace navazující na Akademický slovník cizích slov, pohříchu téměř nereflektující dynamicky se rozvíjející terminologii oborů, jako je literární teorie. Určen je pochopitelně hlavně Čechům, ale vzhledem například ke specifické podobě některých internacionalismů v češtině může posloužit i zahraničním bohemistům. (Existuje také na CD.)

Lumír Klimeš, Slovník cizích slov (Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 7. vydání). – Oblíbený a známý, stále znovu v opravené a doplněné podobě vydávaný slovník jednoho z nestorů české lingvistiky. Často podrobnější a výstižnější definice než v Akademickém slovníku. Výběr hesel rovněž vznikal podle jiných kritérií.

Nová slova v češtině (Praha, Academia 1998). – Neologismy po roce 1989.

Nová slova v češtině 2 (Praha, Academia 2004).

František Čermák a kol., Slovník české idiomatiky a frazeologie (4 díly: 1. Přirovnání. 2. Výrazy neslovesné. 3. Výrazy slovesné. 4. Výrazy větné.) (Praha, Leda 2008) – Vynikající, řadu let vznikající soubor příruček, co do rozsahu a šíře záběru údajně nemající srovnání nikde na světě. U řady hesel lze nalézt též anglické, německé a ruské ekvivalenty.

Jan Hugo a kol., Slovník nespisovné češtiny (Praha, Maxdorf 2009). – Vulgarismy, slangismy, argotismy, „hovorismy“ atd. Velmi užitečná a zajímavá publikace. Není zdaleka kompletní, ale vznikají stále nová, doplněná vydání. Na tvorbě hesláře je možno se podílet zasíláním podnětů autorům. Obsahuje podrobný teoretický úvod. (Jisté rozpaky vzbuzuje fakt, že – jak se sami přesvědčíte při studiu příkladové části řady hesel – řada uměle vytvořených příkladů je enormně koprolálická.)

Patrik Ouředník, Šmírbuch jazyka českého. Slovník nekonvenční češtiny (1. vyd. Edice K, Paříž 1988, 2. vyd. Ivo Železný 1992, 3. vyd. Paseka 2005) – kultovní dílo známého spisovatele, překladatele a esejisty vytvořené na základě děl české literatury. Rozsáhlá exemplifikace.

Jaroslav Hubáček, Výběrový slovník českých slangů (Ostrava, Ostravská univerzita 2003). – Navazuje na obdobné starší publikace téhož autora (O českých slanzích [1. vyd. 1979; 2. vyd. 1981], Malý slovník českých slangů [1988]), která obsahovaly i rozsáhlý teoretický úvod.

A. Černá, I. Svobodová, J. Šimandl, L. Uhlířová, Na co se nás často ptáte. Ze zkušeností jazykové poradny (Praha, Scientia). – Vyrůstajíc z každodenních jazykových potřeb současných uživatelů češtiny, pokrývá tato publikace řadu bílých míst české lexikografie.

Český národní korpus – „Korpus je soubor počítačově uložených textů (v případě mluveného jazyka – přepisů záznamu mluvy), který primárně slouží k jazykovému výzkumu. K práci s korpusy slouží speciální vyhledávací program. S jeho pomocí je možné vyhledávat slova a slovní spojení v kontextu a zjistit jejich frekvenci v korpuse i původní textový zdroj. Umožňuje i další zpracování nalezeného (např. abecední třídění apod.). U některých korpusů lze vyhledávat i podle slovních druhů.“ Existují v zásadě dva druhy přístupu do korpusu, a to veřejný – který poskytuje jen omezené množství informací – nebo plný, který je k dispozici registrovaným uživatelům. Pokyny k registraci najdete na stránkách korpusu. Plný přístup je možný jednak online, jedna prostřednictvím „manažeru“ Bonito, jejž si lze nainstalovat do počítače. Práce s korpusem je jednoduchá, ale dá jistou práci zorientovat se ve změti zkratek a mysteriózních termínů.

Pro překladatele je zvláště vhodný Paralelní korpus InterCop složený z originálních českých textů nebo českých překladů cizojazyčných textů a jejich cizojazyčných protějšků (tj. překladů českých textů nebo originálních cizojazyčných textů). V korpusu jsou kromě češtiny zastoupeny tyto jazyky: angličtina, bulharština, dánština, finština, francouzština, chorvatština, italština, litevština, lotyština, maďarština, němčina, nizozemština, norština, polština, portugalština, rumunština, ruština, slovenština, slovinština, srbština, španělština, švédština. Najdete zde jednak příklady užití zadaného slova či vazby v jazyce dotazu, jednak odpovídající pasáž ve zvoleném jazyce jiném (respektive zvolených jazycích jiných). Nevýhodou je zatím poměrně malý počet textů, jež korpus tvoří.

Příklad:

Dotaz: „jak zákon káže“ (čeština)

Odpověď:

1) Vinš nalinkovanej jak zákon káže, ale nám to pořád ještě myslí , po mokré silnici od patníku spirálou k patníku , tendle ještě ne , tendle ještě ne , tendle ještě ne , na motor by se teda už vlízt nedalo , však nás kámoš pozval přespat , tendle ještě ne , tendle ještě ne - a to je von , ten nahnutej . (Vladimír Páral, Soukromá vichřice)

2) Vinsz już ululany jak trzeba , ale ja mam ten plan w głowie , po mokrej szosie zygzakiem od słupka do słupka , tutaj jeszcze nie , tutaj jeszcze nie , tutaj jeszcze nie , na motor by m już nie wsiadł , ale koleś zaprosił nas na nocleg , tutaj jeszcze nie , tutaj jeszcze nie - to właśnie ten , ten przekrzywiony . (Vladimír Páral, Prywatna zawierucha, překlad Edward Madany)

Jazyková poradna – s problémy, jež nelze vyřešit s pomocí zde uvedených i dalších příruček, druhdy pomáhali tazatelům lingvisté z Ústavu pro jazyk český, a to elektronickou poštou poradna@ujc.cas.cz . Dnes je možno vznést dotaz toliko telefonicky: každý všední den v době 10–12 a 13–15 hodin, telefonní číslo +420 257 531 793.

Některé další slovníky a příručky (vhodné především pro aktivní uživatele jazyka):

Pravidla českého pravopisu (akademické vydání, Praha, Academia 1994).

Pravidla českého pravopisu (školní vydání, Praha, Fortuna 1999). Online: http://prirucka.ujc.cas.cz/ (Na této stránce naleznete i samotnou jazykovou příručku: poučení o ortografii, morfologii, syntaxi a slovotvorbě.)

Aleš Klégr, Tezaurus jazyka českého (Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2008). – Rozsáhlý slovník uspořádaný, jak název napovídá, ve směru „od pojmů ke slovům“

Karel Pala, Jan Všianský, Slovník českých synonym (Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2000, 3. vyd.). Též na CD.

Anna Jirsová, Hana Prouzová, Světla Svozilová, Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb (Praha, Academia 2005). – Neocenitelná příručka.

Jiří Rejzek, Český etymologický slovník (Praha, Leda 2001). – Též na CD.

Václav Machek, Etymologický slovník jazyka českého (Praha, Nakladatelství lidové noviny 1997) [reprint staršího vydání] – starší a rozsáhlejší práce významného lingvisty.

Václava Kettnerová, Markéta Lopatková, Zdeněk Žabokrtský, Valenční slovník českých sloves (Praha, Karolinum 2008).

Anna Jirsová, Hana Prouzová, Světla Svozilová, Slovesa pro praxi. Valenční slovník nejčastějších českých sloves (Praha, Academia 1997).